Všechny ukázky

Romantické · Romantika

Kamkoli jdeme, tam jsme doma

Prožijte důvěrný víkend plný vzpomínek s Emmou a Jonasem, během něhož se dnešní ulice a pokoje promění v kavárnu, lisabonský svah i večeři uprostřed stěhovacích krabic, které provázely začátek jejich společného života. Jejich hledání místa zvaného Domov nabídne radosti i třenice dlouholetého vztahu a nakonec jim dovolí vybrat si další společný domov, aniž by předstíralo, že láska odstraňuje praktické překážky.

Vytvořeno pro: Emma a Jonas
Přečti si celou knihu
Kamkoli jdeme, tam jsme doma

Co jsme dostali

  • EmmaEmma
  • JonasJonas
Styl
Akvarel
Žánr
Romantika
Jak to vypadá, když jsou Emma a Jonas spolu?
Emma a Jonas jsou spolu pět let. Potkali se na univerzitě, když Jonas v přeplněné kavárně vrazil do Emmina stolku a vylil jí kávu. Než se omluvil, zavtipkoval, což ji naštvalo, pak jí ale koupil další flat white a povídali si dvě hodiny. Emma plánuje a dělá si starosti; Jonas improvizuje. Když se něco pokazí, říká: „No, aspoň z toho bude dobrá kapitola,“ a ona obrací oči v sloup, ale tajně to miluje. Říká jí „Bean“ — přezdívka z jejich prvního roku, která se uchytila. Neustále se škádlí, ale je jasné, že tvoří tým. Ať působí jako pár, který spolu skutečně žije, ne jako dokonalá pohádková dvojice.
Co bychom měli vědět, aby postava Emma působila opravdově?
Emmě je 29 a pracuje v komunikaci. Všímá si drobností a pamatuje si narozeniny i to, jakou kávu si kdo objednává. Když je ve stresu, všechno příliš plánuje: kontroluje čas odjezdu vlaku třikrát, i když už si uložila jízdenku. Když má opravdu velkou radost, směje se tak, že nedokáže dokončit větu. Když je jí zima, bere si Jonasovu příliš velkou tmavě šedou mikinu a trvá na tom, že už je její. Na krásném místě udělá přesně jednu fotku a pak telefon uklidí. Sní o domě u moře, plném rostlin a s velkým kuchyňským stolem pro přátele.
Co bychom měli vědět, aby postava Jonas působila opravdově?
Jonasovi je 31 a je architekt. Je klidný, něžný a trochu chaotický. Pořád ztrácí klíče, ale pamatuje si, že si Emma v den jejich seznámení objednala flat white. Při vaření si zpívá — příšerně; Emma mu říká, ať přestane, a když přestane, zeptá se, proč je tu takové ticho. Lásku projevuje činy: připraví jí kávu, než se probudí, nosí jí tašku a nachází zvláštní malá místa, o kterých ví, že se jí budou líbit.
Je nějaká skutečná chvíle, místo nebo drobnost, kterou mají v příběhu poznat?
Na první dovolené v Lisabonu Jonas trval na tom, že zná cestu do restaurace. Neznal. Hodinu šli do kopce a Emma mu říkala, ať se podívá do mapy. Pak dorazili na malé vyhlídkové místo při západu slunce: dole žlutá tramvaj, terakotové střechy, prádlo natažené mezi domy a řeka zářící oranžově. Na restauraci zapomněli a zůstali tam až do tmy. Oba dodnes říkají, že zabloudit bylo to nejlepší. A ještě: první noc v prvním bytě neměli žádný nábytek, jedli pizzu s sebou na stěhovacích krabicích a pili levné víno z nesourodých sklenic.
Patří do jejich příběhu nějaké místo nebo druh světa?
Snová cesta jejich vzpomínkami, které se prolínají: deštivá univerzitní kavárna, lisabonské strmé ulice, prázdný první byt a nakonec pobřeží s malými bílými domky.
Jaký pocit má příběh na konci zanechat?
Ať knihu dočtou s pocitem, že se chtějí hned zavřít a obejmout svého partnera. Láska se skládá ze zabloudění, levných večeří a vtipů, ne z velkých gest.
Je něco, co musíme vystihnout přesně – nebo vynechat?
Zařaďte politou kávu, zabloudění v Lisabonu, mikinu, ztracené klíče, větu „aspoň z toho bude dobrá kapitola“ a pizzu u stěhovacích krabic. Žádné děti, těhotenství, svatba ani tragédie. Dům u moře je sen, ne něco, co už vlastní.
Další detaily
Bylo by krásné, kdyby příběh vyprávěl o tom, jak ti dva hledají místo zvané Domov a zjišťují, že to nikdy nebylo místo. Nápad na závěr: o několik let později stojí Emma v jeho mikině před malým domkem u moře a Jonas hledá klíče po kapsách.