Všechny ukázky
Vytvořeno pro: Ethan a GracePřečti si celou knihu
Rodina · Fantasy
Za všechno, co jsi neviděl
Dospělý Ethan prochází živými, kouzelně přístupnými okamžiky ze svého šťastného dětství v jižním Londýně a postupně zjišťuje, co Grace dělala, aby mu takové dětství umožnila — aniž by si její celý život spletl s obětí.

Vytvořeno pro: Ethan a Grace
Co jsme dostali
Ethan
Grace
- Styl
- Akvarel
- Žánr
- Fantasy
- Jak to vypadá, když jsou Ethan a Grace spolu?
- Grace mě vychovávala sama v jižním Londýně. Jako kluk jsem si myslel, že moje dětství bylo prostě šťastné a normální. Teprve v dospělosti začínám chápat, kolik se toho odehrávalo v zákulisí, aby takové mohlo být.
- Co bychom měli vědět, aby postava Ethan působila opravdově?
- Ethanovi je 27, pracuje ve financích a je vřelý, ambiciózní a přemýšlivý. V poslední době se začal na své dětství dívat očima dospělého.
- Co bychom měli vědět, aby postava Grace působila opravdově?
- Grace je 56 let a už 25 let řídí londýnské autobusy. Je nezávislá, hodně vtipná a houževnatá. Nesnáší, když se s ní jedná jako s mučednicí. V sobotu dopoledne tančila po kuchyni na desky s highlife hudbou a vařila jollof rice. Když mi bylo 15, vrátila se k večernímu studiu a získala titul. Vždycky chtěla, abych měl normální dětství a nemusel si dělat starosti.
- Je nějaká skutečná chvíle, místo nebo drobnost, kterou mají v příběhu poznat?
- Když mi bylo 11, jeli jsme se školou na výlet do Walesu a já tam strašně chtěl. Pamatuju si jen, že máma řekla: „Samozřejmě, že pojedeš.“ Netušil jsem, že si kvůli tomu vzala další víkendové směny. Stejné to bylo s „novým“ kolem k mým desátým narozeninám: bylo z druhé ruky a ona ho po nocích přetřela.
- Patří do jejich příběhu nějaké místo nebo druh světa?
- Za každou vzpomínkou na dětství je skrytá zákulisní vrstva, kterou jsem jako kluk neviděl.
- Jaký pocit má příběh na konci zanechat?
- Hluboká vděčnost, bez pocitu viny.
- Je něco, co musíme vystihnout přesně – nebo vynechat?
- Máma měla radost a možnost volby; netrápila se pořád. Neměl bych mít pocit, že jí něco dlužím. Otec nebyl součástí našeho života; nezmiňuj ho ani nic nevysvětluj.
- Další detaily
- Dospělý já se vrací ke scénám z dětství a vidí, co se za každou z nich skutečně dělo. Nechci jí to „vracet“. Chci jí jen říct: „Teď už to vidím.“











































































































